Scéna.cz 

GB Theatre Company na Pražském hradě

Dobrou tradicí Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě se stalo každoroční uvádění alespoň jednoho zahraničního souboru. Většinou (když pomineme pravidelnou spolupráci se Slováky) se jedná o inscenace anglosaské provenience. Nabízí tedy Shakespeara nepřeloženého (a ve většině případů ani neupravovaného), většinou od tzv. touring company. Tyto společnosti se většinou soustřeďují právě na letní produkce - manažer (či manažeři) společnosti zvolí většinou dva různé tituly, dají dohromady tým herců (pokud možno s nějakou hvězdou či hvězdičkou, známou ze seriálu), osloví režiséra a naplánují trasu. Hraje se obvykle na open-air prostranstvích, na hradech apod., výprava je minimální. Nejoriginálnější společností tohoto typu, která se u nás objevila v roce 1989, byla Cheek By Jowl s režisérem Declanem Donnellanem. troufám si říci, že za dvacet let ji nikdo nepřekonal. Od doby, kdy vznikly Letní shakespearovské slavnosti, vystřídalo se u nás nejrůznějších souborů více než deset. V loňském roce to byla British Shakespeare Company, a z ní se letos „vyklubala“ společnost nová - GB Theatre Company. Ta přivezla dva komediální tituly – Veselé paničky windsorské a Jak se vám líbí, s nimiž se představila v Praze a vzápětí také v Brně. Mluvím –li o jednoduchém osvědčeném modelu, právě na GB TC je názorným příkladem. Minimální scénické prvky, skromné kostýmy, herci hrající v obou inscenacích, jednoduchý lehce zábavný způsob prezentace, bez výraznějšího intelektualizování postav, ale s důrazem na deklamaci blankversu. Prosté, jednoduché, chvílemi zábavné, chvílemi poněkud zdlouhavé.

Výhodou jistě je, že britští herci – pokud absolvovali alespoň základní divadelní vzdělání – si se shakespearovským jazykem dokáží dobře poradit. Navíc jsou trénováni v tom, že dokážou angličtinu „kazit“ nejrůznějšími přízvuky (zde např. waleským či irským). Kouzlo původního jazyka dělá u zahraničních diváků své.
Vzhledem k výše uvedenému je tedy jasné, že pak už záleží jen na tom, nakolik jsou nám herci sympatičtí, a jsme-li ochotni přijmout někdy dosti zvláštní systém obsazování. Přiznám se, že tento problém jsem měla s Luciou McAnespie – která si v Paničkách zahrála paní Čipernou a v Jak se vám líbí Rosalindu. Na Rosalindu se mi zdála přece jen už trochu přerostlá, jak v naivitě své hrdinky, tak i příliš okatém přehánění převlekové mužské role.Chvílemiji paradoxně zastínila Stacey Roca, která na českém zájezdě zaskočila za původně anoncovanou Suzannah Hampton v roli Mistress Page a Celie. Právě ona dokázala přidat této postavě, která většinou bývá ve stínu Rosalindy, novou dimenzi (např. když při hádce Rosalindy a Orlanda přitáhne pozornost svým „nonverbálním“ mistrovstvím. Nejlépe se herecky dařilo hvězdě britského sitcomu The Family Gabrielu Thomsonovi, který ztvárnil pana dr. Caiuse a Orlanda. Především v Jak se vám líbí dokázal drobný charismatický herec scénu doslova rozsvítit. Ostatní herci působili spolehlivě, ale přece jen byli méně výraznější. Včetně jednoho z manažerů společnosti Davida Daviese, si zahrál pana Vodičku a Jaquese. Jeho Jaques je prezentován v podstatě jako lenoch, flákač, a tak trochu klaun. Svou tirádu o tom, že „celý svět je scéna“ říká tak obyčejně, že bychom si slavného monologu v celkovém příběhu možná ani nevšimli.
Koncepce obou inscenací tedy nepřinesly nic výrazně nového. Je to prostě zábavný Shakespeare v lidové duchu (či v duchu jakéhosi sousedského divadla), který si nedělá ambice na víc nežli pobavit publikum. Těžko říci, zda aplikovat tento model u nás by mělo úspěch. Nedovedu si příliš představit, že by – adekvátně – někdo udělal např. Jiráska, Tyla nebo Klicperu podle tohoto vzoru, aniž by sklidil nemilosrdně kritiku.