Scéna.cz 

Kino Art 35. týden

Svůdná krása
Není krásnějšího úniku na světě, než do lásky. Čechovovsky laděná meditace o síle krásy a nevinnosti. Britsko-francouzsko-italský film (1996). Hrají: L. Tylerová, J. Irons, J. Marais, S. Cusacková a další. Režie Bernardo Bertolucci (V anglickém a italském znění s titulky)
Mladá Američanka Lucy přijíždí do Toskánska, aby tu ve vile rodinných přátel strávila pár týdnů bezstarostné dovolené. Tak alespoň její příjezd vnímá pestrá bohémská společnost, která na osamělé venkovské usedlosti irského sochaře Iana a jeho manželky Diany tráví letní dny. Lucyin cíl je však poněkud jiný. Věří, že v tomto nádherném koutě přírody dokáže odhalit tajemství minulosti své matky, která tu kdysi prožila krátké milostné vzplanutí, a že tu najde svého pravého otce. A ještě jedno tajné přání sem Lucy přivádí. Touha setkat se znovu se svou dětskou, leč zatím jedinou, velkou láskou...
Režisér Bernardo Bertolucci se komorním snímkem Svůdná krása, natočeným po náročných projektech Poslední císař a Malý Buddha, vrátil do rodné Itálie. V křehkém, čechovovsky laděném filmu medituje o síle krásy a nevinnosti, které zde ztělesňuje právě Lucy v podání Liv Tylerové. Rozehrává tu letní příběh, v němž jsou obsaženy úvahy o životě a smrti, o generačních proměnách a také o různých podobách lásky a erotiky. Působivou kulisou Lucyina příběhu je nádherná krajina italského Toskánska, jejíž úchvatnou atmosféru dotvářejí dřevěné sochy a terakotové plastiky Bertolucciho přítele Matthewa Spendera, který zde léta žije.
Hvězdnému obsazení filmu dominují kromě Liv Tylerové i Jeremy Irons, Jean Marais, Sinead Cusacková, Rachel Weiszová a další.
Vysílání: 26.8., 23.10 hod., ČT art

Americké nezávislé léto Divoká stvoření jižních krajin
I malá částečka hraje svou roli uvnitř velikého vesmíru. Desítkami cen ověnčený americký nezávislý film (2012). Hrají: Q. Wallis, D. Henry, L. Easterly, L. Landes a další. Režie Benh Zeitlin (V anglickém znění s titulky) (Premiéra)
V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů. Obrazově strhující a emocionálně uhrančivý film Divoká stvoření jižních krajin se stal senzací festivalové sezóny roku 2012, kterou zahájil suverénním vítězstvím na festivalu amerických nezávislých snímků Sundance. Po mezinárodní premiéře na festivalu v Cannes, kde získal čtyři ceny včetně Zlaté kamery, a desítkách vavřínů z dalších přehlídek či od asociací filmových kritiků svůj úspěch zakončil sadou oscarových nominací. Vedle samotného filmu, jeho autora Benha Zeitlina a kamerových kompozicí debutujícího Bena Richardsona na sebe nejvíce pozornosti a chvály poutal výjimečně živelný a bezprostřední herecký výkon představitelky hlavní hrdinky Quvenzhané Wallis, které v době konkursu na film bylo teprve pět let.
Vysílání: 30.8., 22.35 hod., ČT art

Vrah mezi námi
Policie i podsvětí na stopě vraha dětí. Nestárnoucí mistrovské dílo německého režiséra Fritze Langa, v němž se spojují dozvuky německého expresionismu, žánr kriminálního thrilleru a revoluční užití nastupujícího formátu zvukového filmu (1931). Hrají: P. Lorre, O. Wernicke, T. Loos, G. Gründgens a další (V německém znění s titulky) (Premiéra)
Vrah mezi námi právem náleží mezi kanonická díla světové kinematografie, ale přitom uchvátí svými nestárnoucími kvalitami. Ještě dnes působí snímek z raných třicátých let dvacátého století poutavě a svižně především díky, na svou dobu revolučnímu, užití formátu zvukového filmu. Synchronní zvuk zde nebyl použit jako prvoplánová atrakce, ale coby prostředek, jenž umožní spojit jednotlivé linie rozvrstveného spletitého vyprávění. Vrah mezi námi pojednává o pátrání po vyšinutém vrahovi malých dětí. Bezradná policie se zmůže jen na neustálé razie v pochybných čtvrtích, což ale těžce nesou členové cechu zlodějů a kuplířů, neboť jim kvůli tomu ucházejí zisky. Proto jejich čelní představitelé rozhodnou, že se všichni členové podsvětí za pomoci cechu žebráků pokusí vraha vystopovat a zneškodnit. Mistrovský režisér Fritz Lang film pojal jako dynamickou mozaiku postavenou na paralelní montáži. Diváci tak sledují současně počínání vraha, policie i galerky, ale také poznávají jednotlivé složky policejní práce i roztodivné úrovně podsvětí. Právě zvuková stopa hraje významnou roli při spojování těchto různorodých prvků do jednoho plynulého proudu. Nejen, že například monolog z jedné scény zní i přes jiné záběry, čímž je vztahuje k první výpovědi, ale film dokonce nápaditě spojuje záběry odlišných situací do vzájemných vztahů, že hovory z nich, ač vzdálené prostorem i časem, vyznívají jako dialog. Snímek nezapře své stáří, když se v něm mísí moderní styl herectví a technické prostředky s postupy němé kinematografie. Ovšem i tento přechod stylů je ve snímku využit významově, když pouze postava šíleného vraha je pojatá s teatralitou němého filmu, což kontrastuje s přirozeněji pojatými figurkami z řad policie a zločinců. Režisér Fritz Lang patří mezi nejuznávanější tvůrce v dějinách kinematografie. Ve dvacátých a raných třicátých letech natočil zásadní díla německého filmu jako Unavená smrt (1921), diptych Nibelungové (1924), Metropolis (1927) a Závěť doktora Mabuse (1933). Když se odmítl stát sympatizantem nacismu, odešel do Ameriky, kde na svou kariéru úspěšně navázal dodnes oceňovanými filmy, jako Byl jsem lynčován (1936), Ministerstvo strachu (1944) či Velký zátah (1953). Tehdy začínající herec Peter Lorre, jenž se fenomenálně zhostil role vraha, také dal brzy Německu sbohem a stal se vyhledávaným aktérem britských a hollywoodských filmů. Mezi jeho nejznámější role patří Muž, který věděl příliš mnoho (1934), Maltézský sokol (1941) a Casablanca (1942).
Vysílání: 31.8., 20.20 hod., ČT art