Scéna.cz 

Kino art tipy 41. týden

Děvče ze sirkárny
Hrdinka toužící po lásce a osud, který nepřeje romantickým snům. Finská lakonická tragédie antických rozměrů (1990). Hrají: K. Outinenová, E. Saloová, E. Nikkari, V. Vierikko a další. Režie Aki Kaurismäki (Ve finském znění s titulky) (Premiéra). V osmdesátých letech se ve Finsku často mluvilo o tom, že problémem finského filmu je nedostatek dobrých námětů. Kaurismäkiho tehdy napadlo, že podkladem pro dobrý námět se může stát například obyčejná sirka: Kde se vyrábějí sirky? - Nejspíš v nějaké továrně. - A kdo je tam vyrábí? - Snad nějaké děvče. - A kam jde děvče po práci? - Možná domů. - Co na něj doma čeká? - Možná úchylný otec. Rozvinutím tohoto elementárního dějového řetězce vzniká na konci drama téměř antických rozměrů. Snímek obsahuje, i na Kaurismäkiho tvorbu, mimořádně málo replik, první zazní až po devíti minutách filmu: „Jedno malé pivo.“ Filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (nar. 1957) je spolu se svým bratrem Mikou nejznámějším finským filmovým režisérem. Přízeň diváků si získal především parodiemi na „nejhorší rokenrolovou kapelu světa“, Leningradské kovboje. Jedinečný je svými portréty helsinské periferie, která je plná nedbalých, melancholických, ale hrdých rytířů pevných zásad. Ve svých snímcích vytváří vlastní obraz Finska, tak zvanou Akilandii, v níž se mísí reálná situace země s ideální představou lidské solidarity a pospolitosti. Pro jeho snímky se periferie stává centrem a namísto slov si vystačí s trefnými hláškami, z nichž čiší smysl pro lakonický humor.
Vysílání: 10.10., 21.05 hod., ČT art

Německo na podzim
Povídkový projekt generace Nového německého filmu glosuje nálady ve společnosti po vrcholu aktivit teroristické organizace RAF. Německá filmová koláž (1975). Režie: Alf Brustellin, Hans Peter Cloos, Rainer Werner Fassbinder, Alexander Kluge, Beate Mainka-Jellinghaus, Maximiliane Mainka, Edgar Reitz, Katja Rupé, Volker Schlöndorff, Peter Schubert, Bernhard Sinkel (V německém znění s titulky) (Premiéra). Západním Německem na podzim roku 1977 otřásla série událostí, jimiž kulminovaly aktivity radikálně levicové teroristické organizace RAF (Frakce Rudé armády), přesněji řečeno její druhé generace. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace v vazby. Tyto podmínky zazněly v září 1977 při únosu Hannse-Martina Schleyera, vedoucího Německého svazu zaměstnavatelů, i v říjnu, když došlo k únosu letu Lufthansa 181 členy Lidové fronty pro osvobození Palestiny, s níž byla RAF spřízněná. 18. října osvobodila speciální jednotka pasažéry uneseného letadla a v návaznosti na toto selhání možných vyjednávání spáchali členové RAF věznění ve stuttgartském vězení sebevraždy, po čemž následovalo i zabití Schleyera. Povídková filmová glosa Německo na podzim se rámcově odehrává v týdnu po 18. říjnu 1977 a z různých úhlů pohledu ukazuje tehdejší napětí ve společnosti a nálady různých vrstev populace. Snímek se současně stal utvrzujícím a stmelujícím projektem tzv. Nového německého filmu. Tento termín sdružuje generaci mladých německých autorských filmařů, kteří působili v šedesátých a sedmdesátých letech a ve svých filmech upřednostňovali kritiku, potažmo konfrontaci dobové společnosti a politiky. Jednotlivé části filmu realizovalo jedenáct režisérů včetně předních osobností doby jako Rainer Werner Fassbinder, Alexander Kluge či Volker Schlöndorff. Projekt sestává z hraných i dokumentárních pasáží a někteří představitelé se na něm podíleli bez nároku na gáži. Svého času byli tvůrci za film kritizováni, protože nesměřovali k jednoznačnému odsouzení RAF. Namísto toho se zaměřují na mnohem širší témata a fenomény nejen německé společnosti ve vztahu k občanské svobodě i aparátům kontroly. Celý tvůrčí tým byl v roce 1978 oceněn kolektivní Německou filmovou cenou.
Vysílání: 14.10., 22.35 hod., ČT art