Karmelitky ve Zlíně
Velkou francouzskou revoluci přináší zatím poslední Pitínského režie do Městského divadla Zlín. Příběh napsal G. Bernanos v roce 1948 podle skutečné události, jež byla vyvrcholením občanské revoluce po pádu Bastily v roce 1789-94 a při níž bylo odsouzeno k popravě šestnáct Karmelitek kláštera v Compiègne. Bernanos stejně jako jeho předchůdci postavil dramatický děj na postavě mladé dívky Blanky de la Force pocházející z aristokratických kruhů. Její vstup do přísného řádu, pochybování o něm a konečné odevzdání se dobrovolně do rukou kata, vylíčil s největší střídmostí a se smyslem pro pravdu. Zachytil tak nejtišší dialogy odsouzených před popravou. Vedle toho mistrně zachytil konflikt dvou řádů, systémů - živelné revoluce vytvářející občanský stát a oddaný řád jeptišek.
Blanka de la Force je další z Pitínského řady statečných dívek, mezi nimiž nelze opominout Maryšu a Evu (Gazdinu robu). Jsou vždy opuštěny, na pokraji společnosti, jednají ve jménu vlastního přesvědčení. Společnou mají všechny i smrt, zatímco Eva končí svůj život v chladných vodách Dunaje, Blanka svůj symbolicky na popravišti.
Herecké obsazení vyniká především postavou Matky Marie (H.Čermáková), Blanky de la Force (G.Pyšná), v neposlední řadě Kaplana (I.Řehák). Poněkud rozpačitý jsem ve vztahu k nově zvolené Matce Představené (E.Daňková), která se namísto mnou očekávané "slizké" diplomatky proměnila v poněkud exaltovanou služtičku. Vedle sólových hereckých výkonů nelze opomenout sborové hraní řádových sester, například při sklízení ovoce.
Vlastní scéna Dialogů Karmelitek (J.Čermák) je ponořena do klasické šedi, již tolik známé z Maryši nebo Bloudění, prostoupena moderními prvky (např. modrá dvoukolová kára, plastové barely), které děj do jisté míry přibližují divákům. Zároveň však užívá i slovních spojení, jež diváky směle ujišťují o tom, že na ně Pitínský ve své inscenaci nezapomněl. Závěrečná scéna se odehrává na bílém plátně za zvuku šibeničních propadel (scéna se nápadně podobá závěru Maryši). Nabízí se proto otázka, zda dochází J.A.Pitínskému invenční přístup, nebo zda-li nezakončuje svou tvorbu apokalyptickým propojením.
Georges Bernanos: Dialogy Karmelitek. Městské divadlo Zlín (premiéra 16.9.2000)
Režie: J.A. Pitínský, Dramaturgie: K. Fitzová, Scéna: J. Čermák, Kostýmy: Z. Rusínová-Štefunková, Výtv. spolupráce: F.Kršák, Hudba: P. Hromádka, Korepetice: R. Dvořák, Hudební spolupráce: T. Matasyo, Asist. režie: J. Adámek.
Hrají: V. Polanská, G. Pyšná, E. Daňková, H. Čermáková, K. Sochorová, J. Tomečková, K. Uhrová, R. Julinová, Z. Kružíková, M. Marcilisová, T. Matasyo, I. Petrovicová, J. Šimčíková, R. Šopík, G. Řezníček, I. Řehák, P. Leicman, M. Hloušek, J. Vápeník, K. Semerád.
TIP!
Časopis 22 - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Recyclus coitus: neotřelé a mladé vidění světa
Divadelní soubor Maso krůtí představil v prostoru NoD svůj nový projekt RECYCLUS COITUS. Název projektu nemohl ...celý článek
KYTICE, MY HOMELAND: Universum MATKY
Erbenova KYTICE se dočkala další dramatizace, tentokrát ji v premiéře uvedlo Divadlo Vzlet. Pod režií a úpravo ...celý článek
EGBDF: nevšední a hluboký zážitek
Městské divadlo Zlín je známé svou objevnou dramaturgií a častým uváděním českých novinek. Inscenace EGBDF (KD ...celý článek
Časopis 22 - sekce
HUDBA
Waldemar Matuška výročí
Walda
Waldemar Matuška, který nás opustil před 15 lety, byl jednou z největších postav naší populární hudby celý článek
OPERA/ TANEC
FOK zakončí 89. sezónu Mahlerovým Vzkříšením
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s šéfdirigentem Tomášem Braunerem uvede 12. a 13. června Druhou symfonii celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Nové realismy
Pojmem nové realismy se rozumí širší spektrum dobově aktuálních realistických přístupů zahrnujících oblasti tv celý článek