Scéna.cz 

EGBDF: nevšední a hluboký zážitek

Městské divadlo Zlín je známé svou objevnou dramaturgií a častým uváděním českých novinek. Inscenace EGBDF (KDO SE NALADÍ NA SPRÁVNOU NOTU) autorů Toma Stopparda a André Previna je toho důkazem. Tom Stoppard, zlínský rodák, se poprvé přihlásil k rodnému Československu. I když jak sám potvrdil v jednom z rozhovorů, jeho rodina se odstěhovala v jeho raném dětství, tudíž nemá na Zlín žádné vzpomínky. Nakonec se vše podařilo a projekt byl v české premiéře uvedený právě ve Zlíně na počest světoznámého rodáka.

Inscenace EGBDF - Good Boy Deserves Favour, představuje speciální projekt Městského divadla Zlín a Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín. Režisér Patrik Lančarič vsadil na citlivou a oboustranně prospěšnou spolupráci obou subjektů. Konkrétně na spolupráci s dirigentem Jakubem Kleckerem. Oba inscenátoři v žádném případě nešli cestou melodramatu. Orchestr na jevišti vystupuje jako samostatná postava. Nemůžeme hovořit, že se jedná o scénickou hudbu. Orchestr zejména vyjadřuje pocity postavy Ivanova (Pavel Vacek).
Dalšími postavami jsou Alexandr (Zdeněk Lambor), Saša, jeho syn (Metoděj Návrat). Dále účinkují Rostislav Marek coby Doktor, Eva Daňková coby Učitelka. Jako Plukovník KGB se v dané repríze představil Marek Příkazský.

Dva muži v psychiatrické léčebně. Ivanov je skutečný pacient, schizofrenik, kterému v hlavě zní orchestr. Je skálopevně přesvědčen, že je jeho dirigentem. Alexandr sem byl umístěn násilně pro své politické názory. Dva pacienti, dvě rozdílné reality.
Alexandra navštěvuje lékař. Může být z psychiatrie propuštěn; stačí jen říct, že jeho kritika systému je důsledkem jeho chorého mozku. Jak se k tomu postaví Alexandrův syn Saša, který je vystavován manipulaci myšlení ze strany své učitelky?
Režisér Patrik Lančarič se snaží přiblížit text ze 70. let minulého století současnosti. Manipulace státních mocenských systémů s lidmi, zejména odpůrci jsou známé na Východě i na Západě. Například Formanův snímek PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM, je toho reálným důkazem. Nadměrná medikace, elektrošoky, izolace od zdravých lidí. Všechny tyto metody představují vážnou manipulace vůči zdravým lidem. V podstatě se jedná o vězení bez soudu.
Pavel Vacek v roli Ivanova velmi dokonale ztvárňuje pacienta se skutečnou schizofrenií. Velmi přesvědčivě diriguje pomyslný orchestr. Hráčům ve své hlavě dává připomínky a rozebírá každý takt virtuální partitury.
Zdeněk Lambor coby Alexandr představuje politického vězně. Cesta ven z izolace mezi psychicky nemocnými lidmi vede jen přes jeho potvrzení, že kritizuje systém jen díky svému chorému mozku. Lambor se brání tomuto řešení, které by mělo za následek jeho skutečnou ztrátu vlastní identity. Pošlapání vlastní cti a hlavně pravdy.
Rostislav Marek je režisérem vedený až ke groteskní podobě lékaře. Ve svém projevu zdůrazňuje loajálnost systému, hlavně si divák uvědomí, že je sám rukojmím. Pokud by on jako lékař nechtěl systému sloužit, najdou se jiní. Toto sice není jeho omluva, ale strohé konstatování.
Učitelka v podání Evy Daňkové je rovněž poplatná režimu. Podobně jako doktor mu slouží. Tvrdě manipuluje se žákem Sašou (Metoděj Návrat).

Celá látka je absurdní až mrazivá. Propojení orchestru a činoherního divadla představuje svým způsobem originalitu. Samotná hudba André Previna představuje čtrnáct vstupů. Orchestr představuje pestrou a barvitou instrumentaci. Hudba nabízí napětí až po něžné lyrické plochy. Právě v hudbě můžeme vnímat další úlohu kruté manipulace. Diváci byli svědci nevšedního a hlubokého zážitku.
Psáno z reprízy 18. 5. 2024.

www.divadlozlin.cz