zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zahradníkův pes v rytmu flamenka

Martina Válková a David Matásek

autor: archiv divadla   

Prosincová premiéra dramatu Lope de Vegy Vladařka závist aneb Zahradníkův pes v Národním divadle začíná šokem. Přes jeviště se zcela nazí (zakryti pouze v citlivých místech klobouky) kradou dva pánové. Přistiženi „publikem“ se s omluvami poroučejí...
Maďarská režisérka (a herečka) Enikö Eszenyi hostuje na naší první scéně už počtvrté. Po shakespearovské trilogii tedy další klasika – tentokrát z období španělského zlatého věku. Hlavní hrdinkou této jednoznačně erotické komedie je hraběnka Diana, která chladně odmítá nápadníky, a beznadějně se zamiluje do svého sekretáře Teodora – svou vášeň si však uvědomí až v okamžiku, kdy se provalí jeho poměr s krásnou komornou Marcelou. Rozhodně tu nejde o žádné romantické city, ale o pravé španělské pudové vášně a erotické hrátky. A vzhledem k tomu, že hraběnka se nemůže „zahazovat“ s někým, kdo stojí níže na společenském žebříčku, je tu nevyřešitelný (?) problém. Hraběnka flirtuje, drží svého tajemníka v naději, ale nikdy si ho nepustí blíže k tělu. A na druhé straně mu nechce dovolit, aby jej získala ta druhá. Máme tu tedy milostný souboj, který v renesanční komedii nakonec (díky intrice důvtipného sluhy) může dobře skončit.

Herecky nejzajímavěji působí dvojice pán a sluha – pragmatický a poživačný Teodor Davida Matáska a jeho vypečený, temperamentní sluha Tristan Michala Slaného. Eleganci a studenou krásu, se skrytou vášní někde uvnitř, přidává Martina Válková jako Diana. Marcela Magdaleny Borové je ztělesněním ženy „krev a mléko“, toho, co prvoplánově přitahuje muže a mnohdy činí pak dívky nešťastnými.

Vzhledem k tomuto lehce načrtnutému příběhu, který v sobě má (i z dnešních hledisek bulváru) jistou senzačnost, zasadila jej režisérka do rámce flamenka, tedy typické „hospodské“ hudby, z níž čiší erotika. A tak se v orchestřišti uhnízdili muzikanti a sbor, který vydupává a vytleskává rytmus scén, povzbuzuje hrdiny výkřiky a s nadšením fandí. Zvolený rytmus je tedy nejen logický, ale přímo účelový. Škoda jen, že herci v sobě nemají více španělského temperamentu, a tak je chvílemi více než zřetelné, že pouze „plní“ zadané. Jistější jsou v divadelních situacích, proti nimž ty taneční a pěvecké pokulhávají, takže máme dojem určité roztříštěnosti a chtěnosti. Vzhledem k tomu, že těch skutečně dramatických zápletek v textu zase tolik není, představení chvílemi sklouzává až k únavnosti a jednotvárnosti. Přídech senzačnosti citované první scény ale jistě diváky přitáhne...

Lope de Vega Vladařka závist aneb Zahradníkův pes
Překlad: Emanuel Frynta, režie: Enikö Eszenyi, scéna: Tomáš Ciller, kostýmy: Kateřina Štefková, hudba: Peter Mankovecký
Národní divadlo Praha, premiéra 15. prosince 2005.

2.1.2006 00:01:43 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 25 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Proč bychom se netěšili na Smetanu (MdB)

Články v rubrice - Recenze

Proč bychom se netěšili na Smetanu s nadsázkou?

Andrea Zelová a Libor Matouš (Proč bychom se netěšili...)

Roku 1824 se narodil český významný hudební skladatel Bedřich Smetana. Rok 2024 - Rok české hudby se věnuje pr ...celý článek


Judy - jiskřící duše, která se vydává všanc divákům

Monika Absolovoná a Jan Nedbal (Judy)

Inscenace JUDY není pro Divadlo Studia Dva novinkou. V české premiéře uvedlo text Petera Quiltera NA KONCI DUH ...celý článek



Časopis 25 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Sarajevský atentát 1914 – 110 let

Sarajevo 1914

Sarajevo 1914
Konspirace v pozadí události, která zahájila první světovou válku. Koprodukční film České tel celý článek

další články...