Scéna.cz 

Hudební tipy ČT na 52. týden

Hodina zpěvu (Vysílání: 24.12., 11.10 hod., ČT1)
I toto vydání pravidelného vánočního pořadu České televize potvrzuje dávno známou skutečnost. Opravdu se jedná o zřejmě nejzábavnější vyučovací hodinu na světě. I tentokrát se setkáme s kantory Zdeňkem Svěrákem a Jaroslavem Uhlířem, i letos zazní pět zbrusu nových písniček a jedna malá dětská operka navíc. Z písniček upozorněme třeba na tu, která se točila v obci Borovnice, což je snad jediné místo, kde žáci postavili svému učiteli pomník (písnička se jmenuje Zkoušení) nebo na píseň Na zahrádce, při jejímž natáčení se oba protagonisté nechali zastupovat podivuhodnými kaskadéry. A pokud vás zajímá, která ze známých pohádek bude letos zpracována jako malá opera pro ještě menší diváky, potom vězte, že se tentokrát můžete těšit na Šípkovou Růženku.
Určitě se i letos narodí písničky, které si děti zamilují a které si budou s oblibou pobrukovat i jejich rodiče. Jako například píseň Dredy se vskutku neodolatelným začátkem: K lékaři přišel zraněný děd, vypíchl si oko o vnukův dred? Inu, Hodina zpěvu to už je tradiční vánoční dárek. Scénář a texty písniček: Zdeněk Svěrák, hudba: Jaroslav Uhlíř, účinkující: Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř a dětský sbor Sedmihlásek, režie: Viktor Polesný.

Vrba nejen k naslouchání (Vysílání: 26.12., 16.30 hod., ČT2)
Televizní studio Ostrava natočilo dokument k životnímu jubileu hudebníka, skladatele a publicisty Jana Rokyty. Díky nemoci, která jej před šesti lety pořádně pozlobila, má vážné problémy s nohou a nemůže mačkat pedál cimbálu. Ovšem tradice Rokytů za cimbálem zůstává zachována. Oba synové cimbál ovládají. Jeho syn Jan vystudoval hru na cimbál na bratislavské konzervatoři a pak šel studovat flétnu do Holandska, kde se usadil. Živí se muzikou a odbornou nabídkou moravských vín. Druhý syn Pavel vystudoval elektrofakultu. Tímto řemeslem, lze-li to tak říct, se i živí. Ale muzika má v jeho životě nezastupitelné místo. O své rodině Jan říká: „Rokytovci byli, jsou a věřím, že i budou hudební rodina. Otec byl kapelníkem místní dechovky v Jasenné, bratr hraje se známou cimbálovkou Jasénka ze Vsetína a mí synové jsou také hudebníky. A protože i manželky Rokytů mají muziku v krvi, naše rodinné oslavy mají charakter takového malého hudebního festivalu. Bez muziky si snad ani život neumíme představit.“

Interpol: Live (Vysílání: 27.12., 14.00 hod., ČT2)
Potemněle modrý záznam z 8. listopadu 2004 je reprezentativní navštívenkou pozoruhodné postpunkové skupiny. Jedna z oprávněně nejobdivovanějších kapel současnosti nahrála uprostřed roku 2007 ostře sledované album. Kompakt "Our Love To Admire" bude už jejich třetí písničkovou kolekcí a nástupcem velice úspěšných alb "Turn On The Bright Lights" a "Antics". Se skupinou Interpol se od chvíle jejich nástupu táhla nálepka "nejlepší z dnešních obdivovatelů Joy Division" a i na novince, která už minulý týden utekla na síť, je inspirace Curtisem a spol. zřejmá. Dále na ní lze slyšet staré hrdiny newoyrkské post-punkové scény, jakými byli třeba Television.
Interpol vždy definovala temně depresivní atmosféra s návazností na smutné romantické pocity. Poslouchat je byla bolest, kterou jste si těžko dokázali odepřít. Když se před časem na internet dostal první singl "Heinrich Maneuver", řada příznivců se začala obávat, že Interpol mění směr: v nové skladbě nebyla žádná deprese, žádná melancholie - naopak jednoduchý a okamžitě chytlavý slogan v refrénu, ve kterém se zpívalo "How are things on the west coast?!", rozhodně překvapil a nejednomu nalil do žil nedůvěru. Teď, když je k dispozici celá nahrávka, lze říct, že žádné jednoduché chytlavé pořvávačky na vás nečekají. Naopak se připravte opět na zrychlený tep a slzy v očích, tedy to, co jste na předchozích albech milovali. "Our Love To Admire" sice nezní jako předchozí desky (jak už mylně informují bloggeři), ale ony deprese si zachovává spolehlivě. Podle samotných Interpol se do desky promítla i změna životního stylu. Soubor prý přestal navštěvovat různé party a celkově se zklidnil, tomu by nahrával i fakt, že baskytarista si opatřil psa. Každopádně "Our Love To Admire" uvádí smutné písně, vykřičené balady a sugestivní riffy ze studeného sklepa. Stále jde o nejpřesvědčivější a nejautentičtější post-punk rehabilitaci.

Bill Frisell (Vysílání: 27.12., 01.00 hod., ČT2)
Mezi americkými kytaristy B. Frisell (1951) patří k nejvynalézavějším, zvuk jeho nástroje připomíná varhany nebo sci-fi orchestr. Je to chromatik, jako ryba ve vodě krouží v invenčně rozvíjených harmoniích. Povahou introvert, přitom hraje překvapivě agresivně. Vyhýbá se jakémukoliv opakování; jeho improvizace mají kompoziční kvalitu. Původně studoval u klasika kytarového moderního jazzu Jima Halla. Postupem doby se na světové, nejen jazzové scéně prosadil novým zvukem a neslýchaným kytarovým stylem. Stal se význačnou osobnosti gramofonových společností ECM a Nonesuch.