Scéna.cz 

Literární tipy ČT na 9. týden

Krásný ztráty (Vysílání: 23.02., 21.20 hod., ČT2)
Spisovatelka a scenáristka Iva Procházková žije odmalička v prostředí literatury, filmu a divadla. Její otec, spisovatel Jan Procházka, se stal nežádoucím autorem za svou angažovanost v průběhu Pražského jara 1968. Osud zakázaných autorek stihl i dvě z jeho dcer - Lenku a mladší Ivu. Iva Procházková nakonec se svým manželem, hercem a režisérem Ivanem Pokorným emigrovala v 80. letech do Rakouska a posléze do Německa. Po sametové revoluci se ale celá rodina vrátila zpět do Prahy. Iva Procházková je nejuznávanější českou současnou spisovatelkou pro děti, v její tvorbě ale nechybí díla pro dospělé. Žánrově si vyzkoušela poezii, prózu, drama i televizní scenáristiku. Právě autorství knih pro děti a také žánrové rozpětí přes poezii, esejistiku, překladatelství až k filmové a divadelní dramatické tvorbě má tato česká autorka společné s dalším hostem těchto Krásných ztrát, o generaci starším slovenským autorem Ĺubomírem Feldekem. Ĺubomír Feldek se v 90. letech přestěhoval do České republiky, zůstal však autorsky i osobně rozkročen mezi Bratislavou a Prahou. I on zakusil v mládí politickou nepřízeň doby, v časech normalizace však publikoval a získal za svou tvorbu i ocenění. Jak oba autoři pohlížejí na to, co mají společné i na dobu, kterou prožívali každý zcela jinak? I o tom si bude se svými hosty Michal Prokop povídat.

Byron (1/2) (Vysílání: 28.02., 01.30 hod., ČT1)
Dva roky putoval lord George Gordon Noël, šestý baron Byron, se svým přítelem Hobhousem po světě. Navštívil Portugalsko a Španělsko, zmítané napoleonskými válkami, učarovaly mu země Středomoří, Malta, Albánie a Řecko, tehdy ještě pod tureckou nadvládou. Tam všude se něco dělo, tam pulzoval ten pravý život. Žádný div, že mu po návratu domů chladná, nevlídná, úzkoprsá Anglie, sešněrovaná předsudky a staletými tradicemi, připadá jako jeho vybledlá náhražka. Je mu třiadvacet a má pocit, že už všechno zažil i viděl. Pro co mu teď zbývá žít? Pro lásku k ženám a malým chlapečkům? Pro alkohol a flámy? Pro psaní? Ale proč, když mu jeho nakladatel odmítá vydat Horaciovy pokyny, které považuje za nejlepší plod své tvorby těch minulých dvou let? Vkus se prý za ty dva roky jeho nepřítomnosti změnil. Naštěstí je tu ještě Childe Haroldova pouť, báseň o místech, která navštívil. A ta způsobí zázrak. Jednoho rána se probudí a bude slavný. Každý se bude chtít seznámit s tím charismatickým, záhadným mladým mužem, ženy k němu budou přitahovány jako můry ke světlu... Ale je tohle ta pravá existence? Ten život, tak bolestně podobný tomu jepičímu?
Dvoudílný film britské BBC přináší na obrazovku posledních třináct let života jednoho z největších, nejskvělejších - a nejkontroverznějších - duchů své doby. Básníka, dramatika, politika, muže, jenž za pouhých šestatřicet let, jež mu bylo dáno prožít na tomto světě, vytvořil dílo, které ovlivnilo nejen jeho současníky, ale i řadu dalších světových tvůrců. Od našeho K. H. Máchy přes Puškina, Mickiewicze až třeba po Baudelaira. Bouřliváka, který svým osobním životem porušil všechna tabu své doby. Mimořádně rozporuplnou osobnost, muže, který sám sebe označoval za špatného člověka, zároveň však neoplýval falešnou skromností a byl si dobře vědom své ceny. Který sám sebe popisoval jako "zpola prach, zpola božstvo". Který poté, co si vydobyl pověst největšího zvrhlíka své doby, odmítal promarnit zbytek života v bezcílných radovánkách, a byl ochoten položit život za svobodu malého, utlačovaného národa.
Ideálního představitele našel režisér Julian Farino v Jonnym Lee Millerovi, jehož jsme na obrazovce ČT viděli naposled v jedné z Canterburských povídek, jinak jej ovšem známe z řady skvělých rolí - od Trainspottingu přes Mansfieldské sídlo, Spoluvinu až po Uprchlíky.

Myslím, tedy slam (Vysílání: 28.02., 22.35 hod., ČT2)
Slam poetry je netradiční formou přednesu - zejména poezie - s postupy divadla a performance a v Chicagu ji zhruba před 30 lety založil americký zedník Marc Smith. Slam (anglicky bouchnout, prásknout) z Ameriky doputoval do Evropy a před sedmi lety také do České republiky. Tehdy se v rámci olomouckého literárního festivalu Poezie bez hranic uskutečnil první český ročník a to díky spisovateli a slamerovi Jaromíru Konečnému (mnohonásobný vítěz německých slam poetry, nakladateli a literárnímu teoretikovi Miroslavu Balaštíkovi a spisovateli a nakladateli Martinovi Reinerovi. Od té doby se u nás většinou v kulturních klubech konají každý rok regionální kola a finále v brněnském klubu Fléda a pravidla jsou taková: přihlásit se může kdokoliv a to pouze s vlastní tvorbou, s časovým omezením tří minut a bez použití rekvizit a hudby. Porotou je vždy náhodně zvolený vzorek diváků, který rozhoduje ve dvou kolech. Slameři pocházejí zejména z mladší generace a z různých sociálních kontextů a objevují se mezi nimi představitelé improvizace, rapu či třeba psané poezie a to občas za účasti i "klasických" básníků. Film významné slovenské dokumentaristky Zuzany Piussi (spoluautorkou scénáře je Lenka Zogatová) nás provází regionálními koly až k brněnskému finále, které se odehrálo v listopadu roku 2008. V situační reflexi tohoto stále se rozšiřujícího umělecky-sociálního fenoménu nám filmový štáb představuje slam na jevišti i v prostorech nádraží, pasáží či třeba ulice. Ve filmu slamují, či se nad slamem zamýšlejí, například Jaromír Konečný, Petr Váša, Vratislav Brabenec, Martin Reiner, bývalí vítězové Bohdan Bláhovec a Jakub Foll či vítěz loňského ročníku Jan Jílek.