Scéna.cz 

Jarmareční Shakespeare v Rokoku

Tragédie Verónská o znepřátelených rodech, které spojit měla čistá láska, uvedena byla na scéně Divadla Rokoko. Hercové přišli pět a dět příběh dramatikův sic již po 192., ale ve změněném obsazení, protož nazváno toto představení bylo jako druhou premiérou. V hlavním vedení a autor úprav zůstal slovutný Zdenek Potužil, taktéž Julii vyměniti nechtěl, lepě si opět hrála Lucie Vondráčková. Snad že chlapi méně vydrží Romeo je posílen – v druhé alternaci se stávajícím Adamem Novákem hraje a premiérově se představil Ladislav Hampl. Taktéž Adam Novák jako Benvolio si odbyl svou premiéru, spolu s ním Marek Ronec jako Merkucio a Dana Batulková Juliina chůva, rovněž Marcel Rošetzký coby Tybalt. Ostatní zůstaly postaru – Radka Fiedlerová a David Vejražka, Václav Chalupa i Martin Hofmann.

Slovutný William Shakespeare již před čtyřmi sty lety tuto hru sepsati ráčil, což doba dlouhá. Některé monology zastaraly, byť samozřejmě všechna čest k mistrovskému dílu. Jenžto jazyk staroanglický přitížil by našemu porozumění, jal se tento handicap vylepšit Erik Adolf Saudek a věřte, byť jeho překlad také notně stár, přes dlouhověkost svoji „jarosvěžest“ plně má a stále čerstvé mízy jazykům herců a dušičkám diváků dodává.
Zdenek Potužil jal se mnoho v dobrém slova smyslu nevynalézati, jen trochu děj ukrátil. Styčné body příběhu však zůstaly a tak se nám hra tragicky velkojevištní ku svému prospěchu trochu v jarmareční pozměnila. I v tomto spěchu jsme si stačili udělat obrázek o bouřlivém a filozoficky zádumčivém Romeovi, rovněž i o rozpukajícím plodu ženství v podobenství Julie. Dospělým až furianstky protikladným se stal Romeův přítel Merkucio, s nímž trochu přátelil uklidňující Benvolio.
Z dalších postav trochu roztříštěná Chůva. Autor úprav ji jako jeden z mála nenechal pít, jen jí dopřál alkoholu v podobě zaklínadla pro řešení strastiplných problémů. Otec Vavřinec coby nestranný zúčastněný se snažil napomoci k usmíření obou rodů, byť prostředky duchovními. Nad všemi bděl charismatický a autoritativní Vévoda, v této inscenaci pouze jako hlas Petra Štěpánka.

Scéna z díla uspořadatele Zdenka Potužila, tudíž ve stylu alžbětínského divadla, v němž nachází se vyvýšené jeviště, v pozadí plachta a k tomu svažitý chodník, jakási lávka v předscéně a díky architektovi i místní balkón – důležitý architektonický prvek v případě kusu Romea a Julie. Hudba místy zdařilými zpěvy doprovázená plně ctí onu jarmarečnost. Kostýmy pak připravila Lenka Rašková, sladěné velmi byly, zvláště pak jejich pastelové barvy, které u hlavních protagonistů čistotu lásky podtrhávaly. Závěrečný pochmurný oheň na scéně umocnil celý příběh.

I k tomuto scénickému uspořádání nutno přičíst herecké snažení. Vězte, že Ladislav Hampl coby Romeo, nastínil své herecké kvality a hlavně potencionální rezervy. Sic v úvodních monolozích trochu nedostatků bylo, po nabyté jistotě opřel se do role s celým svým bohatým hlasovým rejstříkem (a to až s podivem k postavě, kterou ztvárňuje v představení Polaroidy – Divadlo Disk). I city jeho a panické napětí doslova vyvěralo vůči Julii. Ta v podání Lucie Vondráčkové samozřejmě pevnější byla. Ku své škodě se udržela v premiérové pohodě zejména na začátku, v druhé polovině již mírně sklouzla k rutině, dané jí tolika reprízami. Ostatní hercové hráli seč jim síly stačili. Zmíniti a vyzdvihnouti musíme ještě Marka Ronce, kterýžto jako opravdový bijec se předvádí, k tomu své charisma na odiv plně dává.
Shakespeare Williame i Zdenku Potužile dobře jste hru tuto ustrojili i pro nádvoří hradní, scény komorní a interiérové. Jen kdyby toliko smrti na konci nebylo...