Scéna.cz 

Havel v zemi čeledínů – generační symbióza dramatika a režiséra

Národní divadlo Brno uvádí ve světové premiéře původní inscenaci Martina Františáka Havel v zemi čeledínů. Františák zavádí diváka do usedlosti na břehu jezera, kolem domu je sad a březový háj…, jemný odkaz na Čechova. Předkládá příběh jedné rodiny a několika postav z jejího okolí. Ty svým vlivem intervenují do vnitřku dění.

Režisér Martin Glaser otvírá inscenaci výstupem Michala Daleckého na předscéně. Herec divákovi vysvětluje, že ztvárňuje postavu Václava Havla, tudíž není Havel sám o sobě. Tento režijní nápad je zdařilý. Díky němu divák přijímá další zpodobnění Havla s rezervou, coby hru na Havla, groteskní až absurdní prvky v gestikulaci jsou tím omluveny.

Neznámý (Martin Sláma) ve svém jediném výstupu dokonale uštkne a je skutečně člověkem – nikdo a někdo…, ale v důsledku je v celém dění imperátorem, katanem. Kněz (Zdeněk Dvořák) působí ve farnosti přes třicet let. Důvěrně zná své ovečky, jejich hříchy, formoval jejich víru, provázel je životem při křtu, svatbě, pohřbech… „Kdo je bez viny, ať hodí kamenem.“ Víra, morálka, hodnoty rodiny a společnosti, vzájemné úcty a v neposlední řadě nitro jedince. Tato směs duchovna je v textu Martina Františáka skutečně trojrozměrná.
Postava, kterou ztvárňuje Jan Grygar, je příkladem společenského mloka – prospěchář, zákeřný slaboch, přesto jeho jednání má katastrofální následky. Podobní jedinci za nacismu a komunismu dohnali jiné na smrt.
Matka Švecová (Marie Durnová), studna mateřské lásky, u které může za ta léta být rezavý okov, představuje milující ženu až za hrob, mámu ochranitelku, co tiše trpí, i když je chlap zavřený, v okolí krouží neúprosní dravci, supi. Hraje přímo kytarové sólo mezi zatracením a odpuštěním, zavrhnutím a přimknutím. Věřte, že stisk kojence k mateřskému prsu, hrudi a srdci, ten v každé mámě zůstane po celý život, i když je dětem dvacet nebo padesát. Jura, její syn (Petr Halberstadt), syrový, nese svůj kříž, sice dvacet let v kriminálu, ale stále se srdcem na dlaních.

Komplex psychologie postav podtrhuje scéna Pavla Boráka. Zeď, kopec, vpravo schody, ve středu v čelním pohledu dům, evokující chrám. Výtvarník nám daný dům předkládá na začátku uzavřený. To je období kriminálu syna Jury, dvacet let života vnuka Tomáše (Jiří Svoboda) a dvacet let ztráty syna Marka (Roman Nevěčný). S příchodem snachy (Dana Pešková) se čelní i boční stěny bortí – zlom v rodinné katastrofě, rozpadne se rodina v momentě, kdy se vrací Jura? Na pozadí tohoto intimního mikrokosmu exhibuje masa společnosti. Hlas z tlampače ilustruje Havlův festival. Havel vstupuje do děje coby, a tady si dovolím použít termín – morální prostitut ve smyslu své pravdy a lásky, která je masovým bulvárem pošpiněná a zostuzená. Bude trvat dlouho než víra a důvěra v bližního člověka proroste a zakoření v srdcích.

Martin Glaser a Martin Františák předvedli skutečnou generační symbiózu. Přijeďte do Brna na Havla v zemi čeledínů. BRAVO. Premiéra v Mahenově divadle Brno 27. února 2015. Postřehy z generální zkoušky 26. února 2015. Více o inscenaci zde.