Scéna.cz 

Zemřel herec Marian Labuda

(*28. 10. 1944 Hontianske Nemce, Slovenská republika – †5. 1. 2018 Bratislava)
Marian Labuda byl malý vzrůstem, ale velký svým uměním. To nejsou má slova, ale považuji je za výstižná. Když člověk zalistuje v historii česko-slovenského divadla a filmu, nemůže Mariana Labudu minout. Patřil naprosto přirozeně k naší kulturní historii, vždy fandil česko-slovenským vztahům, a byl jedním z herců, kteří nikdy neuvažovali nacionalisticky (v určité době s tím měl dokonce na Slovensku problémy). A tak jsme mohli Mariana Labudu potkávat nejen v českých filmech (legendární postava Pávka z Vesničky mé střediskové), ale i na divadelní scéně, ať už v pohostinských představeních ze Slovenska, tak v českých inscenacích, kde hrál.

Moje první vzpomínka mi připomněla Mariana Labudu ze sklonku 20.století (1999), kdy jsem viděla pohostinské představení z Divadla Andreje Bagára z Nitry, kde v inscenaci hostujícího Vladimíra Morávka hrál Macbetha. Byl to Macbeth neobvyklý, začínal v pyžamu a papučích, ale přesto to fungovalo dokonale: vzestup malého člověka, který se dostal do víru politiky, moci a slávy, působil v jeho podání naprosto autenticky. Další vzpomínkou bylo osobní setkání při příležitosti Letních Shakespearovských slavností na Pražském hradě, kde hrál v ostravské inscenaci dvojroli vévody a jeho bratra Frederika ve hře Jak se vám líbí (viz rozhovor www.scena.cz. Vzezření Mariana Labudy klamně evokovalo komickou postavičku, ale opak byl pravdou – byla v něm jakási důstojnost, solidnost a vážnost lidí malých vzrůstem, kteří se museli v životě vyrovnat s tímto handicapem. A Labudovi se to podařilo skvěle. Zapsal se nesmazatelně do kulturních poválečných dějin Československa.
Marian Labuda se narodil v rodině krejčího. Jako malý vůbec netušil, že existuje něco jako divadlo, první kulturní zážitky mu zprostředkovával rozhlas, a vlastní spontánní pokusy o napodobování otce krejčího a místního kněze (obě postavy si později zahrál jak na scéně, tak ve filmu). V 60. letech studoval herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, a svým neobvyklým vzhledem zaujal natolik, že už v době studií, od roku 1964 hostoval v bratislavském Národním divadle. V letech 1965-68 se stal řádným členem. V době politického uvolnění pak byl jedním ze zakladatelů Divadla na korze, které však bylo v roce 1971 zakázáno. Labuda se dostal do angažmá na Nové scéně v Bratislavě, kde zůstal až do roku 1989. Zde si zahrál ve velmi různorodém repertoáru, zaujal mj. jako Seňka Gromov v dramatizácii Šukšinových povídek, jako Malcolm v Macbethovi, či jako tajemník v Čaji u pána senátora. Od 1. ledna 1990 se stal členem Činohry Slovenského národného divadla (SND), odkud si ho diváci pamatují např. jako Leona v Krajčírkách Jeana-Clauda Grumberga (2002), Čebutykina ve Třech sestrách (2008), nebo z her Zlatí chlapci Neila Simona (2010) a Carla Godoniho Vějíř (2010). Současně hostoval i v českých divadlech (Národní divadlo v Brně, Městské divadlo Zlín, Divadlo na Vinohradech). V roce 2000 ztvárnil postavu Pana Puntilly v Národním divadle v Brně, v roce 2002 si postavu Leona z Krajčírek zahrál v Divadle na Vinohradech (Krejčovský salón, režie Petr Novotný j. h.). Jednou z jeho výrazných rolí, kterou ztvárnil v bratislavské Aréně, byla titulní postava Tisa (mohli jsme vidět při hostování v pražském Činoherním klubu - 2005). V roku 2013 měla v Divadle Astorka Korzo ´90 v Bratislavě premiéru hra Petra Pavlaca Moja mama mala brata, kde si zahrál se svým synem Mariánom Labudom ml.

Marian Labuda se objevil v desítkách českých, slovenských i dalších zahraničních filmů, za roli ve filmu Záhrada získal Českého lva (1995). Většina diváků si ho pamatuje právě z filmu. Připomeňme alespoň některé: Buldoci a třešně (1981), Prodavač humoru (1984), Vesničko má středisková (1985), Lotrando a Zubejda (1996), Anděl svádí ďábla (1987), Dobří holubi se vracejí (1988), Vážení přátelé, ano (1989), Konec starých časů (1989), Žebrácká opera (1991), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), Andělské oči (1994), Král Ubu (1996), Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Taková normální rodinka (2008), a mnohé další.
Za své scénické i filmové role získal Marian Labuda množství cen a vyznamenání, v Čechách i na Slovensku. Zajímavostí je i to, že kromě divadelní, filmové, televizní tvorby a dabingu se zabýval i psaním krátkých literárních útvarů. Své texty vydal i česky v knize Oči v sloupek (Fortuna, 2004).