Scéna.cz 

VČD se rozloučí s Žítkovskými bohyněmi

Ve středu 10. května čeká pardubickou inscenaci Žítkovských bohyní derniéra. Řadou cen ověnčený titul Kateřiny Tučkové pro Východočeské divadlo dramatizovali Jiří Janků a Kateřina Dušková, která text na velkém jevišti Městského divadla následně také inscenovala. Premiéra se po několika přesunech z důvodu koronavirové pandemie uskutečnila 4. prosince 2021. „Inscenaci jsme zkoušeli dlouho, těžko a komplikovaně – do života nám tehdy zasáhl covid. Jednalo se o podmínky zcela neregulérní, které divadlo nepamatovalo. První provedení bylo bez platících diváků, do hlediště směli jenom zaměstnanci divadla. Hráli jsme to takzvaně »do zdi«. Poté jsme hru udržovali při životě pouze při oprašovacích zkouškách, protože hra ještě nebyla zažitá. Zkoušky však narušovaly i jiné okolnosti – vyskytly se nemoci, zranění, těhotenství, následovala přeobsazení a záskoky. Děvčata, která hrála mladou Doru, vyrostla a musela se s námi rozloučit,“ vzpomíná na vznik inscenace její dramaturgyně Jana Uherová.

Strhující příběh Dory Idesové se odehrává v Bílých Karpatech v okolí obce Žítková, kde se hlavní hrdinka narodila, vyrostla a kde má kořeny. „Zde rozplétá osudy žen svého rodu, který sahá až do 17. století k procesům s čarodějnicemi a končí v současnosti. Dora se jejich umění věštění, léčení a zaříkávání – tzv. bohování – nenaučila, ale rozhodla se o něm napsat vědeckou práci. Pátrání po pravdě o bohyních se pak prolíná s napínavým osobním příběhem a hledáním vlastní identity,“ připomíná děj dramaturgyně Jana Uherová.
Hlavní role Dory a její tety Surmeny ztvárňují Petra Janečková a Jindra Janoušková, jako host ve hře vystupuje členka Divadla na Vinohradech Antonie Talacková.
„Surmena je rolí, se kterou se nerada loučím. Chtěla bych si ji ještě uchovat, ale nejde to, vím… Než jsme začali zkoušet, byla jsem v Bílých Karpatech, kde bohyně žily, tam jsem nasála atmosféru, okolní krajinu. Měla jsem to téma v sobě, proto jsem i inscenaci měla moc ráda. Děkuji Katce Duškové, že mi obohatila život o nové zkušenosti, na Surmenu budu do konce života vzpomínat,“ říká Jindra Janoušková.