Scéna.cz 

Ohlédnutí za „tuctovým“ setkáním divadelníků

Letošní ročník, i přes řádění chřipky a vichřice, navštívil opět maximální počet návštěvníků. Při představeních v Aréně tak kromě schodů diváci zaplnili i okraje jeviště, čímž vznikl prostor jěště více „arénní“. Pro pořádek připomínám, že tento festival každoročně pořádá Národní divadlo moravskoslezské ve spolupráci s Divadlem Petra Bezruče, Divadlem loutek a Komorní scénou Aréna.
Poprvé byla tato pětidenní nesoutěžní přehlídka zahájena inscenací Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Studenti pod vedením Ladislava Slívy a Vladimíra Čapky, v režii Bedřicha Jansy, předvedli energetizující, mrštnou podívanou, jak to Goldoniho Poprask na laguně vyžaduje. S některými z nich jsme se setkali i v dalším programu festivalu.

Hlavní organizátor přehlídky - Národní divadlo moravskoslezské, stejně jako vloni, přivedlo diváky do všech svých hracích sálů. Uvedlo zde pět inscenací: Matku, Nejstarší řemeslo, Přelet nad kukaččím hnízdem, Fantoma Morrsvillu a Cabaret.

Komorní scéna Aréna se uvedením Goldbergovských variací (tuto sezónu nazvala „Rokem pestrých variací“) postrala o jeden z vrcholů Ost-Ra-Varu. Představila také temné rodinné drama Pohřbené dítě, za něž je hostující Norbert Lichý navržen za roli Dodge na Cenu Thalie v mužské činoherní kategorii. Prezentace třetího kusu, McDonaghova Poručíka z Inishmoru však už tak úspěšná nebyla. Přesto toto divadlo, společně s Divadlem Petra Bezruče, na závěrečném rozborovém semináři vyniklo v kontrastu k tvorbě Národního divadla moravskoslezského, především pro detailní dešifrování svého publika, odvážnou dramaturgii, režijní originalitu a skvělé týmové herectví.

Divadlo Petra Bezruče zaměnilo Čtyři vraždy stačí, drahoušku za kontroverzní dramatizaci podle filmového scénáře Prolomit vlny. Také uvedli experiment z dílny Skutru, který se zabývá fenoménem odchodu. Nejdokonalejší inscenací Divadla Petra Bezruče na této přehlídce byl jednoznačně Evžen Oněgin, který sklidil vlnu nadšení hlavně u mladého publika. Tato stylizovaná inscenace v sobě nesla výrazný rukopis režiséra a autora hudby Jana Mikuláška. Výjimečná byla i po stránce scénografické (Marek Cpin).
Stejný tandem, tentokrát na velké scéně Divadla Jiřího Myrona, vytvořil Fantoma Morrisvillu podle stejnojmenného filmu. Inscenace plná odlehčeného humoru si vyhrála s možnostmi žánru v mnohém více, než osvědčený muzikál Cabaret v režii Petera Gábora. I když výklad hry, obtížnost muzikálu pro činoherce a problematické obsazení jedné z hlavních rolí, odborné veřejnosti možná komplikoval divácký zážitek, pěvecké a především činoherní kvality souboru však bohatě poskytly poslednímu večeru přehlídky důstojný závěr.
V Cabaretu podobně jako v Přeletu nad kukaččím hnízdem, Matce, Nejstarším řemesle zaujaly mnohé herecké výkony. Žádný titul přehlídky nelze označit za propadák.

Divadlo loutek se však ocitlo v nevýhodě, jednak proto, že dostalo prostor pouze dvou titulů, z nichž musela být Kráska a zvíře pro nemoc nahrazena pohádkou, jejíž přesah neměl potenciál uspokojit odrostlé festivalové publikum. Na festival nakonec zařadilo Fidlovačku a Jak švec Dratvička vysvobodil princeznu.

Dosud poprvé se na Ost-Ra-Varu uskutečnilo oficiální setkání studentů divadelní vědy z České republiky a přilehlého zahraničí.