zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 04/2020

Philippe Herreweghe na obálce HR 04/20

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Světoznámý belgický dirigent Philippe Herreweghe letos opět přijal pozvání na MHF Pražské jaro. Mnozí milovníci klasické hudby jistě dodnes vzpomínají na jeho úspěšné vystoupení ve Smetanově síni Obecního domu, kde se 14. 5. 2009 představil s Orchestre des Champs-Élysées. Pro 64. ročník festivalu tehdy zvolil pouze díla Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Hebridy a Symfonii č. 3 a moll „Skotskou“, a Roberta Schumanna, Koncert pro violoncello a orchestr a moll se sólistou Stevenem Isserlisem. U příležitosti oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vybral Herreweghe na program 75. ročníku festivalu klasicistní Houslový koncert D dur Ludwiga van Beethovena a romantickou Symfonii č. 4 c moll „Tragickou“ Roberta Schumanna. Do české metropole tentokrát dirigent zavítá s renomovaným rakouským orchestrem Vídeňských symfoniků a významnou německou houslistkou Isabelle Faust. Koncert by se měl uskutečnit 31. 5. 2020 ve Dvořákově síni Rudolfina...

Festival OPERA patří k největším operním událostem u nás. Jeho 14. ročník probíhal od 4. 1. do 2. 3. 2020 a program sestával z představení sedmnácti souborů – českých a slovenských. Festival má od počátku podobu bienále a koná se v Praze, především v budovách Národního divadla. Je třeba ocenit jeho vstřícnost poskytnout termíny a prostory „oblastní konkurenci“. Programovou osu tvoří inscenace všech, respektive téměř všech našich stálých operních souborů. Těch je u nás deset – dva v Praze a dále v Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci, Liberci, Českých Budějovicích a Opavě. Letos chybělo jen Severočeské divadlo opery a baletu z Ústí nad Labem. Poslední tři ročníky se účastní také slovenské operní soubory, tentokrát z Košic a Banské Bystrice; SND se připojit nemohlo, protože se v jeho repertoáru nepodařilo najít inscenaci, kterou by bylo možno za daných provozních podmínek přivézt. Výrazným obohacením festivalu jsou rovněž produkce studiových souborů, jichž bylo letos šest…

K Beethovenovým 250. narozeninám to mají operní divadla jednoduché. Z rozpracovaných oper Mistr dokončil jen jednu, a to dokonce ve třech variantách. Nejspíš proto, že nebyl stále s výsledkem spokojen, asi by neměl radost, že Vídeňská státní opera sáhla po verzi z roku 1805, tedy po první podobě. Dnes se ale na toto dílo díváme jako na historickou a tvůrčí raritu, a tak proč by měla všechna divadla uvádět stejnou verzi? Rozdíly mezi první a poslední podobou jsou zejména v rozsahu textů, ale to možná padá i na vrub upravovatele současného provedení. Hudebně je první verze vylehčenější a melodičtější, je tu více koloratur a ozdobných částí, jednotlivá hudební čísla jsou více poplatná stylu singspielu, ale melodicky a harmonicky hudební faktura zůstává stejná, i když je obsazení orchestru poněkud menší, alespoň pokud to lze posoudit po stránce jednoho poslechu. Libreto a obsáhlé textové vsuvky Josepha Sonnleithnera pro potřeby této adaptace upravil Moritz Rinke…

Wojciech Kilar je považován za jednoho z nejlepších filmových skladatelů všech dob. Patřil k nejodvážnějším experimentátorům, ale nakonec psal hudbu jako nejosobnější meditaci. Zkomponoval neobyčejně rozmanité dílo, jehož mimořádné kvality se časem určitě ještě zúročí. Všechno začalo ve Lvově, západoukrajinském městě 60 km od polských hranic, kde se Wojciech Kilar 17. 7. 1932 narodil a dostával první soukromé hudební lekce. Během druhé světové války se rodina několikrát přestěhovala do Rzezowa a Krakova, kde Kilar pokračoval v hudebních studiích u profesora Bolesława Woytowicze. Jeho cesta však vedla do Katovic, které se staly jeho druhým domovem a šťastnou paletou uměleckých inspirací a tvůrčí spolupráce na mnoho desetiletí. Kilar ale získával i další podněty: v roce 1957 se zúčastnil mezinárodních letních kurzů nové hudby v Darmstadtu a o dva roky později strávil jeden rok v Paříži, kde díky stipendiu francouzské vlády studoval u proslulé Nadii Boulanger…

30.3.2020 17:03:28 Redakce | rubrika - Z médií