Scéna.cz 

Terezín koprodukční film o umělcích v českém ghettu

Film Terezín (s podtitulem Láska za zdí) zachycuje životní osudy fiktivních i reálných postav umělců, kteří se setkali, tvořili a díky umění přežívali v nelehkých podmínkách válečného ghetta Terezín. Československo 1942. Italský klarinetista Antonio a jeho snoubenka, virtuózní houslistka Martina jsou deportováni do Terezína, kde se jejich milostný příběh prolíná s životními osudy dalších židovských umělců a intelektuálů. Společná vášeň k umění, které pro terezínské umělce znamenalo jedinou formu svobody a vzdoru, dala vzniknout stovkám hudebních děl, na jejichž vrcholu stojí dětská opera Brundibár hudebního skladatele Hanse Krásy. Fiktivní příběh Antonia a Martiny je vyprávěn na pozadí skutečných historických událostí a slavných osudů terezínského ghetta.

Film Terezín, který se natáčel v angličtině a do kin vstoupí s českým dabingem, je režijním debutem italského režiséra Gabriela Guidi. Hlavní dvojici si zahrála Dominika Morávková a Mauro Conte. Ve filmu se objevuje mnoho známých italských, českých i slovenských herců. Do Prahy přijela z Itálie natáčet Antonia Lišková, slovenská herečka žijící v Itálii, dále Alessio Boni a Cesare Bocci jako představitel dirigenta a skladatele Rafaela Schächtera. V dalších rolích pak diváci uvidí Karla Dobrého, Jana Révaie jako skladatele Hanse Krásu, Mariána Mitaše, Bořka Slezáčka, Vladimíra Poláka, Marka Lamboru v roli výtvarníka Petra Kiena, anebo Petra Vaňka jako skladatele Viktora Ullmana. Roli malířky Friedl Dicker-Brandeis přijala světově známá rumunská herečka Maia Morgenstern.
Producentem filmu je italská společnost Minerva Pictures a českým koproducentem Three Brothers Production. Do kin film uvádí distribuce Bohemia Motion Pictures. Natáčelo se během září loňského roku v různých lokacích v Praze a v Terezíně.

“V roce 1944 se rozhodl Mezinárodního výbor Červeného kříže vyslat delegaci, aby prověřila, že město Terezín, které velkoryse „daroval“ vůdce Židům, je opravdu plné tance, hudby a radosti. V těchto kulisách rozehrává režisér Gabriele Guidi mozaiku osudů známých terezínských umělců, kteří jsou nevědomky zneužiti německou propagandou. Umění a hudba především se tak stává nástrojem naděje, přežití, ale i zkázy. To vše na pozadí komorního milostného příběhu. Právě propojení hudby a kontrastu určité dobové naivity byl důvod, proč naše společnost do projektu vstoupila,” říká k filmu producent Viktor Krištof.

Původním záměrem italského režiséra Gabriela Guidi, který druhou část svého života zasvětil hudbě, nebylo vytvořit film na základě reálných událostí. Válečnou dobou se nechal inspirovat, fiktivní děj s reálnými prvky věnoval „neuvěřitelnému příběhu mnoha umělců, kteří byli v Terezíně uvězněni a kteří, ačkoli se ocitli uvnitř tak tísnivého místa, dokázali zrealizovat neuvěřitelné série kulturních akcí. Středoevropské lidské a umělecké osobnosti mezi lety 1941 až 1945 vytvořily stovky děl, která jsou dodnes hodnotná a ve světě zcela ojedinělá.“
Scénář filmu se rodil dlouhých sedm let, předcházelo mu podrobné prostudování padesáti textů o terezínském ghettu (v angličtině, francouzštině či češtině) a studie přibližně 25 biografií umělců, kteří byli v ghettu uvězněni. Scénáristé Gabriele Guidi, Ennia Speranza a Alessandro Zannonido absolvovali mnoho studijních cest do Prahy a Izraele, aby mohli čerpat z relevantních archivů a dobových dokumentů.

Film byl podpořen Pražským audiovizuálním nadačním fondem (dříve Nadační fond Praha ve filmu Prague Film Fund). Praha byla a je jedna z nejdůležitějších kulturních destinací střední Evropy. Snímek představuje tehdejší Prahu jako centrum uměleckého života. „Spojení Prahy s židovskou tradicí a jejími osobnostmi i kulturně-intelektuálním dědictvím zapadá do dlouhodobé strategie propagace Prahy v zahraničí, a tvoří proto zajímavý potenciál pro komunikaci Prahy skrze filmové médium,“ říká Tereza Moravcová, výkonná ředitelka Pražského audiovizuálního nadačního fondu.

Pražský audiovizuální nadační fond byl založen s cílem aktivní podpory pozitivní prezentace Prahy v zahraničí prostřednictvím filmové a televizní tvorby, přilákání audiovizuálních projektů s marketingovým potenciálem a jejich využití k propagaci hlavního města, stejně tak profilování Prahy jako „film-friendly“ destinace, která si uvědomuje přínosy a přesahy audiovizuální produkce.