Scéna.cz 

* Kolik je vám let??

Je mi sedmatřicet let, jsem ve znamení Raka.

* U koho jste se učil zpívat?

První krůčky ke zpěvu jsem absolvoval u paní učitelky Sýkorové v Trenčíně na hudební škole, u které jsem získal první základy vokální techniky. Poté až po studiu na konzervatoři, kde jsem studoval housle v Plzni. ve svých jednadvaceti letech jsem absolvoval přijímací pohovory na HAMU v Praze, což bylo podmínkou k vyhovění mé žádosti o studium zpěvu na hudební akademii v Sofii. V roce 1990 jsem absolvoval tuto akademii na scéně Sofijské národní opery v inscenaci Opery Benjamina Brittena Zneuctění Lukrécie.

* Proč jste studoval zpěv v Sofii?

Vzhledem k informacím, které jsem v roce 1985 získal o možnosti studia zpěvu v zemích, kde vokální tradice mají své kořeny a proslulost,po zvážení několika možností jsem zvolil Bulharsko.

* Máte v současné dově nějakého hlasového poradce, nebo si udržujete svoje zlato v hrdle sám?

Od roku 1994 po poměrně dlouhodobějším hledání js se mi dostala možnost navázat kontakt s významnou osobností českého operního umění s panem Václavem Zítkem, který je doposud mým hlasovým poradcem a konzultantem.

* Mohu u Vás studovat zpěv, aniž bych bych navštěvoval konzervatoř?

Je to velmi diskutabilní, vzhledem k výraznému vytížení v oblasti opery a v oblasti koncertní činnosti, ale ve vyjímečných případech, po vzájemné dohodě as zjištění talentu zájemce, by se mohlo diskutovat.

* Působíte jako profesor na konzervatoři? Považujete tuto část své dráhy za přirozený stav předávání zkušeností nebo za nutnost finančního přilepšení? Děkuji Karel.

Po vítězství v Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech jsem byl osloven vedením pražské konzervatoře , zdali bych nechtěl vyučovat zpěvu na této instituci,tudíž jsem absolvoval výběrové konkurzní řízení, na základě kterého jsem byl přijat jako pedagog pěveckého oddělení pražské konzervatoře. Nabídka a všechny okolnosti, které provázely můj vstup do pedaqgogické praxe, byly provázeny obavami, jestli není příliš brzy pronikat do tak náročné, zodpovědné a chouklostivé sféry, jakou je vokální pedagogika. 6 let praxe mne zbavilo obav, kterých jsem se zbavil po prvních letech této činnosti.

* Zlobí vás žáci na konzervatoři?

V průběhu me šestileté pedagogické činnosti musím přiznat,že už jsem se potýkal se studenty, kteří každému pedagogovi přináší určité problémy a nutí ho k řešení velmi specifických a idividuálních problémů, které pedagogická sféra obzvláště v individuální výuce přinaší.

* Tvůj repertoár je obrovský. Počítal jsi někdy své role, eventuálně divadelní představení?

Kromě patnácti operních rolí, můj repertoár sčítá poměrně široké spektrum písnové a koncertatní literatury.

* Vzpomínáte si na první jevištní polibek?

Bylo to vlastně při absolventském představení na scéně Sofijské opery při fragmentu z opery Evžen Oněgin. O vnitřních hnutích a pocitech bych nerad mluvil dále.

* Která inscenace vám nejvíce přirostla k srdci (nebo spíš k plicím)? Roman Ostrava

Mým prvním výrazným zážitkem a naplněním z mnoha hledisek byla inscenace Pikové dámy z roku 1998, která se stala jedním z kmenových titulů repertoáru Národního divadla. To srdce a duše splynuly s rolí knížete Jeleckého.

* Které představení, v nichž v současné době účinkujete, považujete za divácky nejúspěšnější?

Nemohu se vyjádřit jinak, než že francouzský projekt opery J.Ph. Rameau Castor a Pollux patří k nejkurioznějším prezentacím Národního divadla.

* Jaké bylo tvoje zatím nejtvrdší životní přistání?

Po absolvování hudební akademie v Bulharsku nastalo pro mne období, kdy jsem hledal v naší zemi angažmá v divadle, které by bylo správným odrazovým můstkem pro moji operní dráhu. Prodělal jsem několik konkurzů do různých divadel a musím to nazvat paradoxem, že např. v plzenské opeře mě bylo tehdejším šéfdirigentem řečeno, že údajně jsem proto divadlo příliš hutný hlas. A naopak v olomoucké opeře umělecký šéf opery mě chtěl angažovat do basbarytonového oboru , vzhledem k tmavé barvě mého hlasu. Těch paradoxních situací samozřejmě bylo víc, ale dnes už je zbytečné o nich hovořit.

* Dona Giovanniho budete hrát poprvé?

Inscenace připravovaná ve Státní opeře Praha patří k mé pátě produkci tohoto významného titulu. Role Dona Giovanniho patří k mým nejoblíbenějším.

* Jak kompenzujete psychické i fyzické vypětí, které vaše profese přináší?

Fyzické a psychické stavy vypětí kompenzuji , pokud mě k tomu insoiruje počasí, procházkami v přírodě, další variantou jsou návštěvy filmových představení v kinech, čtením poezie a také návštěvou dobré vinotéky.

* Chodíte včas na zkoušky?

Snažím se být disciplinovaný.

* Pijete alkohol? Pokud ano, co máte rád?

Pokud mohu vyjádřit, tak dobré kvalitní a vonavé víno, v optimální míře, bílé i červené mně způsobí velmi příjemný až blahý pocit v duši i v těle.

* Podléháte vánoční atmosféře?

Období adventu a jeho kulminace, to jest vánoc zbožnuji, protože čtyřnedělní údobí tzv. očekávání vánočních svátků člověka nutí k určité renesanci duševního života a k obnově svých předsevzetí a přirozených humánních cílů. Prvním výrazným prožitkem bylo obligátní zpívání vánočních koled před vstupem ke stromečku, když se mi narodila první dcera a dodnes mám před očima zářivý výraz dítěte a své manželky.

* Co byste sám sobě věnoval k Vánocům?

Nejen pod vánoční stromeček, ale i pro blížící se nový rok bych si přál, aby v mém poslání v oblasti hudebního umění , na základě vhodných příležitostí, mohl rozvíjet darovaný talent, prostřednictví jehož bych rozdával radost a potěšení.