Scéna.cz 

Za vesnickými muzikanty – František Poupě

Dnes potěšíme milovníky harmonik, protože vám připomeneme osobnost naší populární hudby, skvělého muzikanta i skladatele, někdejšího vyhlášeného "krále harmonikářů" jehož písničky dodnes zdobí repertoár mnoha jeho pokračovatelů i obdivovatelů. Titulek dnešního setkání s milou a melodickou českou hudbou minulého století je " Franta POUPĚ - Bohémův sen". Franta Poupě se narodil 6. října 1902 ve čtvrti "Mlynářka" v pražských Košířích na Smíchově. Jeho maminka Antonie přišla do Prahy z Litomyšle na Moravě. Tatínek byl krejčí a také výborný amatérský muzikant a zpěvák. Na první harmoniku si prý vydělal v hospodě "Ve čtrnátce" v Křemencové ulici. Chodili sem "štědří" doktoři a personál ze Všeobecné nemocnice v Praze. Hospůdku vlastnila maminka muzikanta i slavného textaře Jarky Mottla.

Ve 20. a 30. létech minulého století se chodilo za lidovou zábavou a osobnostmi do kabaretů, šantánů, ale i do obyčejných hospůdek. Tam s úspěchem vyhrávali slavní muzikanti a interpretovali největší šlágry své doby. Mezi nejznámější a nejúspěšnější patřili Franta Poupě, Franta Blahník, Emil Gratz i další. Ve svých písničkách vyzpívávali smutné i veselé životní příběhy střední a nejchudší vrstvy tehdejší společnosti. V r. 1933 proběhla v sále pražské Lucerny první soutěž harmonikářů. "Králem" se stal tehdy Franta Poupě. Mezi muzikanty se dodnes traduje památná věta tehdejšího vyhlášeného manažéra Antonína Meisnera: "Tak co, Poupátko, nešel byste si zahrát do rádia?". Tam začala jeho velká kariéra. František Poupě celý život tvrdil, že česká a moravská písnička nikdy nezahyne, protože ji lidé mají stále rádi. Tvrdil a věděl, že je kořením i duší našeho národa! Celý život měl oblíbené rčení:"Každý si musí svůj život vypít do dna!" Zemřel tiše a v ústraní 8. května 1981 v nedožitých, ale požehnaných 79 letech.

Vysílání: 10.10., 10.10 hod., ČT2