Ivan Hrozný z Velkého divadla v Moskvě
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekPosledním letošním přenosem z Velkého divadla v Moskvě byl 19. dubna historický balet Ivan Hrozný. Jeho autor Jurij Grigorovič byl inspirován k vytvoření díla Prokofjevovou hudbou zkomponovanou prvotně pro film Sergeje Eisenštejna. Grigorovič propojil v „Ivanu Hrozném“ části této partitury s dalšími Prokofjevovými skladbami - Ruskou předehrou, kantátou Alexandr Něvský a Třetí symfonií a tak vznikl zcela originální hudební podklad pro taneční ztvárnění osudu prvního ruského cara Ivana Hrozného, který možná ani nebyl tak hrozný jak říká jeho přezdívka.
Ivan Hrozný (1530- 1584) se nechal v roce 1547 ve věku pouhých 17 let zvolit prvním ruským carem a hned na počátku své vlády vyvolal nesouhlas části vysoké šlechty - bojarů. Oženil se s Anastázií, která stála po jeho boku 12 let. O Ivanovi se na jedné straně hovoří jako o schopném, vzdělaném panovníkovi, který usiloval o povznesení Rusy, na druhé straně jako o paranoidním krutovládci, který bez milosti likvidoval své odpůrce včetně svého syna. Jeho neadekvátní chování mohla zapříčinit vrozená duševní choroba, která propukla v plné intenzitě po neúspěchu jeho reforem a smrti jeho milované manželky.
Kvůli posílení dramatického napětí vložil Grigorovič do příběhu ústřední dvojice – Ivana (Michail Lobukin) a Anastázie (Anna Nikulina) ještě třetí postavu –knížete Kurbského (Denis Rodkin) – i toto je historická postava- avšak jeho tajná láska k Anastázii je básnickou licencí autora. Grigorovič pojal drama v monumentálním stylu – heroická hudba, velkolepé kulisy oblouků stylizovaného pravoslavného chrámu s šesticí zvonů, převažující červené ladění (kostýmy a scéna – Simon Virsaladze), davové bojové scény. Tento drsný maskulinní svět kontrastuje s ženskou něžností v osobě Anastazi e, sbory žen a dcer bojarů ve světlých řízách, namodralým světelným tónem a lyrickou hudbou zjemňující hegemonii ruských feudálů (zde se patrně děj přibližuje velmi přesně historické realitě). Představení pracuje s řadou inscenačních efektů – již v úvodu jsou zde zvoníci, kteří lany rozhoupávají zvony ve víru jakéhosi folklórního tance a kteří „vyzvánějí“ během představení ještě několikrát, houpání zvonů a rytmus jejich zvuku jakoby se materializoval v příchodu žen. Patří k nim také trůn vztyčený v nadzemské výšině, na němž se zjevuje hlavní postava- car Ivan, celý v černém, již na počátku se záblesky &scar on;ílenství ve tváři. Ta se uvolňuje a proměňuje v blízkosti Anastázie, jejich milostná dueta přetékají něžnými emocemi a představují jakési estetické explozemi tryskající z víru oslavných či bojových scén, spikleneckých pletich a vyjednávání. Z davu vybočuje i Kurbský, kterému je povoleno vyjádřit své city jen v kratičkých okamžicích, o to intenzivněji je musí prožívat.
Dramatickým vrcholem představujícím zlom v životě Ivana Hrozného následovaný zvratem v jeho povaze je smrt Anastázie, která (ne)úmyslně vypije pohár s otráveným vínem určeným Ivanovi. „Pravoslavné“ pohřební obřady, vedené ženami v bílých řízách se svícemi jsou další režijním prostředkem jak zapůsobit na diváky. Právě tak poslední scéna v níž se již šílený car, který se pomstil všem svým protivníkům, zaplétá do lan zvonů, je odtržen od země, uvězněn kdesi v prázdnotě, v poutech vlastní choré mysli, z níž není osvobození.
Balet „Ivan Hrozný“ měl premiéru v Moskvě v roce 1975. Po více než čtvrt století přistoupil balet Velkého divadla v roce 2012 k novému nastudování. Novost se projevuje jak v takřka filmové vizualitě tak v choreografii, kde do neoklasiky pronikly prvky z contemporary a možná i nového cirkusu. „Ivan Hrozný“ měl velký úspěch během světových turné moskevského souboru, k jeho inscenování se však odhodlali málokde (např. Grigorovičova inscenace pro balet Pařížské opery 1976).
Velkolepý „Ivan Hrozný“ tak zůstává poblíže „Spartaka“ výsostně ruskou záležitostí, o to více ruskou, že jde o domácí historii.
Pro příští sezónu chystají v Moskvě pro světové publikum stejně bohatý program jako letos - sérii oblíbených stále žádaných baletů jako je Giselle, Louskáček, Drahokamy doplní Spartakus ale také nově Dáma s kaméliemi, nová verze Dona Quichota nebo Zkrocení zlé ženy, které získalo letos dokonce tři ruské „Thálie“!
TIP!
Časopis 22 - rubriky
Časopis 22 - sekce
DIVADLO
HaDivadlo uvede v pražské premiéře dvě nové inscenace
Brněnské HaDivadlo scéna Centra experimentálního divadla představí pražskému publiku dvě nejnovější inscenace celý článek
HUDBA
Festival Praha žije hudbou opět zaplní ulice
Veřejná prostranství hlavního města opět po roce rozezní a roztančí festival Praha žije hudbou. Na více než dv celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Životem a dílem Gerharda Richtera
Nikdy neodvracej zrak
„Krásné je vše, co je pravdivé.“ Výpravné drama, inspirované životem Gerh celý článek