Scéna.cz 

Budeč - nejstarší "živý" svědek minulosti

Krajina na severozápad od našeho hlavního města mezi Prahou a Kladnem má prastarou historii. Lokality jako Libušín či Turské pole a další jsou jmenovány v nejstarších bájích a jejich starobylost je také skutečně doložena archeologickými výzkumy.
Patrně nejvýznačnější místo mezi nimi zaujímá Budeč uváděná již v prvních svatováclavských legendách. Představují Budeč jako staroslavné slovanské učiliště, kde se vzdělával svatý Václav a jiní. Archeologie prokázala, že na místě staršího osídlení v 8. století bylo vybudováno rozsáhlé hradiště o ploše asi 22 hektarů s doposud dochovaný pozůstatky valového opevnění, které je považováno vcelku shodně za důležité mocenské centrum.

Když během času získala privilegované postavení Praha, stala se Budeč údělným hradem českých královen a její význam postupně upadal. Naposledy je zmíněna v listině královny Kunhuty, která ji ve 13. století darovala vyšehradské kapitule. Nový zájem o toto legendární místo probudili až národní obrozenci - buditelé, zejména lékař a filozof Karel Slavoj Amerling (1807 – 1884). S ním je spojen také pozoruhodný sociologický projekt- v roce 1842 založil na Novém Městě Pražském školu Budeč, která ale neměla dlouhého trvání.

Nejcennějším svědkem starých časů je na Budči rotunda sv. Petra – od 11. století i sv. Pavla. Její datování není zcela jednoznačné – nejčastěji je její vznik kladen do konce 9. století (udává se rok 895), kdy vládl Bořivojův syn Spytihněv. Kostel měl okrouhlý tvar se dvěma apsidami, východní se dochovala až do roku 1663. Ve 12. století byla postavena hranolovitá věž a později i malá sakristie. Původně se vědci domnívali, že se stavba dochovala pouze v základech a v půdorysu v dlažbě. Nové průzkumy ale prokázaly, že z přelomu 9. a 10. století pochází i zdivo rotundy až pod strop. Vstoupíte-li tedy o Noci kostelů nebo kdykoliv jindy do rotundy svatého Petra a Pavla, budete stát v nejstarším kostele v naší zemi, který nemá jinde obdoby, na místě, kam bez pochyb přicházela kněžna Ludmila a kníže Václav.

Na existenci školy, kde by se vyučovalo ve staroslověnštině, se většina badatelů dívá dost skepticky. Jako důkaz jim nestačí nález stylu – kovového pisátka ani tvrzení legend. Není to ani v logice věci – přihlásil-li se Spytihněv k vévodovi Arnulfovi a Čechy k diecézi řezenské, není příliš pravděpodobné, že v centru vládnoucí dynastie by byla tolerována „heretická“ slovanská liturgie a vzdělávání. Na druhé straně tu mohli možná připustit „nadřízené orgány“ vedle latinských duchovních i „soukromé“ působení nějakého slovanského kněze, který měl za povinnost vychovat si světce, svého následníka.

Že Budeč nad dnešní obcí Zákolany byla v oněch dobách střediskem nikterak nezaostávajícím za Pražským hradem, dokazuje vedle bohatých hrobových nálezů ještě druhý kostel, kostel Panny Marie z 10. století viditelný dnes jen v základech. Příležitost vyrazit do půvabné jarní přírody kolem Budče a navštívit tento ojedinělý památník naší historie nabízí právě Noc kostelů, protože jinak je vnitřek kostela přístupný jen v určité omezené době. V rámci programu Noci kostelů se můžeme od 20:00 h těšit na Koncert barokní hudby a projekci inscenace slavné české opery Bedřicha Smetany Libuše od 21:30 h. Více zde