Scéna.cz 

Lidský hlas – poslední tři reprízy

Po ročním odmlčení se na prkna Městského divadla v Mladé Boleslavi vrací titul Lidský hlas – Milovaný necita. Na domácí scéně jej můžeme vidět už jen ve dvou reprízách: 16. a 25. září 2003. Předtím - 7. září 2003 obohatí program Bienále Divadla jednoho herce v Chebu, jak jsme na portále Scena.cz informovali. Představení sestavené ze dvou monologických aktovek francouzského autora Jeana Cocteaua připravil a nastudoval Ladislav Vymětal. Party z monodramat svěřil Ivaně Nováčkové a Evě Reiterové. A protože se druhý kus (Milovaný necita) neobejde bez „nemluvného společníka“, uvidíme také Petra Mikesku.
Ve skutečnosti jde v obou aktovkách o divadlo jednoho herce. Interpretky nemají oporu v živém dialogu, nemohou na nikoho navázat, ony samy jsou jediným zprostředkovatelem dramatu.

Lidský hlas režiséři vždy svěřovali zralým hereckým osobnostem, úlohu ženy na českém jevišti ztvárnila například ve třicátých letech minulého století Olga Scheinpflugová a později v letech sedmdesátých v pražské Viole Jaroslava Adamová. Text je formálně napsán jako monolog, posluchač však ve hře tuší dva komunikující. Hrdinka totiž celých padesát minut telefonuje.
Na druhé straně, kterou neslyšíme a nevidíme, si představujeme muže – jejího milence. Z replik ženy – z otázek, reakcí, ale i ze hry beze slov začínáme chápat, že jde o jejich poslední rozhovor. Osobitý projev bez umělého patosu, přesto s niterným zanícením, střídajícím se s tichou úzkostí, takový je hlas Ivany Nováčkové. Více než slovo je ve hře hlas, který všemu dává dramatický náboj. Skvělý výkon Nováčkové jen dokazuje, že je to právě hlas, jenž prozrazuje pohnutky a pravdivost našeho sdělení.
V tragikomické jednoaktovce Milovaný necita nám Cocteau předkládá závěrečnou epizodu neúspěšného milostného vztahu barové zpěvačky. Zpěvačka tuší, že se vztah hroutí, a tak svému milenci zahraje další z řady hysterických scén. On její spílání neunese a opouští ji. Po celou dobu však herec zpodobňující milence nepromluví ani slovo. Petr Mikeska dotváří Evě Reiterové jakéhosi „tichého spoluhráče“.
Milovaného necitu napsal Cocteau pro svou přítelkyni Edith Piaf poté, co mu vyprávěla o hádkách se svým apatickým přítelem. Právě písně z repertoáru Edith Piaf uslyšíme v podání mladoboleslavských hereček. Zřejmě nejvíce diváky upoutala interpretace Evy Reiterové. Nutno zmínit chvályhodný fakt, že se herečka nestylizuje do známého projevu francouzské šansnoiérky.
Divák, který čeká, že ho představení upoutá svým dějem a povede jeho smysly, bude zřejmě zklamán. Spíš než pro dychtivé oko jsou monodramata určena vnímavému sluchu, především „Lidský hlas“. Na Cocteauovy aktovky je lépe přijít s očekáváním posluchače. Protože jen při soustředěném a otevřeném naslouchání neodejdeme z hlediště nedotčení autorským poselstvím.