Scéna.cz 

Spokojení za 9 minut festiválek v Aeru

„Jsem spokojenej, jsem spokojená ....,“ kdy jste tuto zázračnou větu slyšeli naposledy? Ať již ze svých úst nebo třeba z úst kolegy, známého nebo vedoucího? Osobně jsem ji několikrát zaslechl v sobotu 20. října v kině Aero. Nedávali žádné optimistické filmy ani režisérské profily. V ten den tu měli dostaveníčko všichni, kteří holdují spokojenému divadlu. Konal se zde 12. ročník festiválku Jsem spokojenej aneb. Za slůvko aneb se každý ročník dosazuje téma, které si vyberou sami diváci, tentokrát aneb význam oka je větší než jeho skutečná velikost.

Úderem dvacáté hodiny uvítal z jeviště kina Aera všechny přítomné hlavní organizátor a hlava celého festiválku Adam Halaš, jak jinak než: „Jsem spokojenej, buďte vítání na dvanáctém ročníku minifestiválku....“ Po slavnostní fanfáře patřilo jeviště účastníkům klání. Nejedná se v pravém slova smyslu o soutěžení, ale pouze o zpracování daného tématu v časovém limitu devět minut a dvacet sekund. Sekundy jsou přidávané vždy podle datumu, dvacátého, tedy dvacet sekund.
Festiválek je hojně navštěvovaný zejména pro svoji hravost a radost z improvizace. Diváci oceňují nápaditost interpretů. Například dvojice Kohout a Vodička zaujali s nápadem detailu oka. Například když okno mrkne – provedli dotyční stoj přímý a předklon, popsat detail, když do oka spadne smítko, to už nechtějte. Zajímavé bylo rovněž vystoupení dvojice Teatros dos juanitas. Ti ztvárnili, jak to dopadne, když do oka padne dívka. Výrazným oživením bylo Studio pantomimy Kasprzyk, Liptovský Mikuláš. Ukázali, jak důležitý význam oka spočívá při lovu. Bohužel i jak ošemetné jsou větve stromu. Lucie Julínková umístila velké oči na své poprsí, její nohy se staly rty. Bohužel kromě kouření cigarety, chyběl tématu závěr. Naproti tomu Jitka Otevřelová, gradovala coby nevidomá divačka v kině. Usedla do první řady a začalo promítání filmu. Ovšem bez obrazu, z reproduktorů jsme zaslechli dialogy na téma – je tu tma nevidím... a to už většina tušila, že poslouchá dramatické scény z filmu Vetřelec II. Na úplný závěr zabodoval Miroslav Ksprzyk, jenž cestu na jeviště absolvoval napříč hledištěm (a to doslova do písmene). Jeho etuda o tom, kdy nevidomý si půjčuje oči od jiných, zejména zvířat, a tím se na něj přenášejí jejich vlastnosti, také okouzlila. Protagonista se postupně stal kočkou, která ulovila žábu, a ta zase vzala oči opici, až skončil jako gogo tanečnice. Závěrečný striptýz vrcholil v politické agitce – nezavírejme oči před skrytým terorismem.
Všechna vystoupení nepostrádala nápad, pohodu a energii. Na závěr bylo vyhlášeno téma pro 13. ročník festiválku, který proběhne opět v kině Aero 14. prosince, tentokrát na téma Ježíšek by se divil. A jaký pocit mám z celého festiválku já? No prostě, jsem spokojenej...