Scéna.cz 

Montserrat Caballé a operní dům Liceo

Večer s Montserrat Caballé
Slavná španělská operní diva s tenoristou Oscarem Marinem zpívají v londýnském kostele St John´s na Smith Square své oblíbené písně, duety a árie za klavírní spolupráce Manuela Burguerase (2001). Režie Sonia Lovettová. Španělská sopranistka Montserrat Caballé (1933–2018) je obecně považována za poslední primadonu starých časů v původním slova smyslu – prima donna, tedy první dáma opery. Přispěly k tomu její andělsky čistý hlas, rozsáhlá šíře jejího repertoáru a bezmezný obdiv jejích fanoušků. Zemřela po úspěšném ukončení své dlouholeté kariéry 6. října 2018 v Barceloně ve věku 85 let. Jedním z koncertů, jímž se v roce 2001 loučila s koncertním pódiem, byl recitál v odsvěceném londýnském evangelickém kostele sv. Jana (St John), na kterém přednesla společně s tenoristou Oscarem Marinem za klavírního doprovodu Manuela Burguerase nejkrásnější písně a árie z tvorby Vincenza Belliniho, Pietra Mascagniho, Rugerra Leoncavalla, Gaetana Donizettiho a Julesa Masseneta. Jen málo operních zpěváků a zpěvaček zažilo prudký nástup ke slávě tak jako Montserrat Caballé. Stalo se tak při záskoku v titulní roli za Marilyn Horneovou při koncertním provedení Donizettiho opery Lucrezia Borgia v Carnegie Hall 20. dubna 1965. Tehdy Caballé byla zcela neznámou pěvkyní, která do té doby vystoupila v několika provinčních evropských operních domech. Po provedení této náročné partie a pětadvacetiminutových bouřlivých ovacích se vše změnilo. Zrodila se hvězda první velikosti. V neomezeně zaměřeném repertoáru účinkovala Caballé v 90 operních rolích, absolvovala zhruba 4000 divadelních představení.
Vysílání: 15.12., 23.50 hod., ČT art Životy slavných

Velké divadlo Liceo v Barceloně
Španělský dokument o jedné z největších a nejvýznamnějších evropských operních scén, která se nachází na hlavní barcelonské třídě La Rambla. Scénář a režie Daniel y Jaume Serra. Klademe-li si otázku, kdo vlastně vybudoval proslulý katalánský operní dům Liceo, musíme se vrátit zhruba o 180 let zpátky. V odpoledních hodinách v únoru 1837 se v rozlehlém bytě v Barceloně, v ulici Escudellers konala schůzka. Dům patřil Manueli Gibertovi veliteli 8. praporu Národní milice. Špičky tohoto vojenského útvaru se sešly k projednání jedné životně důležité události, která bude pro dějiny Licea zásadní. Jeden mladý voják a umělec, desátník Pere Vives dostane skvělý nápad. Před dvěma roky jeho prapor obsadil klášter na ulici Montsió, starou gotickou budovu umístěnou na rohu třídy Portal del Ángel. Navrhl, aby se starý klášter upravil a přeměnil na divadlo, tedy prostor, kde by se konaly koncerty, divadelní představení a další kulturně společenské události. Zanedlouho byla založena Dramatická filharmonická společnost Liceo, a tak za necelý rok dokázali příslušníci 8. praporu uvést na scénu první operu – Belliniho Normu. O deset let později koupila filharmonická společnost budovu bývalého kláštera trinitářů na hlavní městské třídě La Rambla. Na tomto pozemku nechala z prostředků akcionářů vybudovat architektem Miquelem Garrigou i Rocou prostornou divadelní budovu pro 3500 diváků. Jako první opera zde zazněla Anna Bolena Gaetana Donizettiho. Zpočátku tu byl pěstován především italský belcantistický repertoár s nejlepšími dobovými interprety. Od osmdesátých let 19. století se tu po představení Lohengrina stal uctívaným autorem Richard Wagner. Jeho kult byl tak silný, že v roce 1955 společnost Bayreuthského festivalu zde uvedla v režii skladatelova vnuka Wielanda tři závažné Wagnerovy opery – Parsifala, Valkýru a Tristana a Isoldu.
Vysílání: 16.12., 01.15 hod., ČT art