Scéna.cz 

Sonátový disk v podání Františka Novotného

Český houslista František Novotný a japonská klavíristka Rumi Itoh spolu od roku 1989 pravidelně vystupují v evropských i japonských městech jako duo. Na tomto CD disku, vydaném Českým rozhlasem pod labelem Radioservis se představují jako vynikající, dokonale připravení instrumentalisté se zvláštní afinitou ke komornímu projevu. Kultivovaný, výrazově spíše mírně zdrženlivý projev charakterizuje pojetí obou zralých umělců a prochází všemi třemi nahranými sonátami W. A. Mozarta, Camilla Saint-Saënse a Edvarda Griega. Toto souhrnné hodnocení zde neuvádím nahodile: vyjadřuje i souhrnný celkový zvukový obraz, syntetické, zcelující pojetí, jež vládne CD titulu od začátku do konce. Umělecké přesvědčení obou umělců – neboť jde nepochybně o tvůrčí záměr – které se zde prezentuje jednotným stylovým pojetím, celkem nijak nerozlišujícím mezi raně klasicistní, křehce tragickou Sonátou Mozartovou a romantickým robustně rustikálním výrazem sycenou Sonátou vrcholného Griega, má jistě stále svou platnost a váhu, přece jen však mi zní již trochu ozvěnou dob minulých. Možná bychom dnes spíše uvítali individuálnější přístup a větší stylovou diverzifikaci. Tento romantický, velkorysý přístup, projevující se hutným, ušlechtilým zvukem, je ještě násoben nahrávací filozofií: „anti-komorním“ filtrem, jenž spadá na vrub zvukové režii a volbě velkého rozhlasového studia s dlouhým, ale především silným dozvukem. Výsledkem je spíše velký „symfonický“ zvuk, stírající do jisté míry křehký pel detailu i jemných nuancí mikroagogiky, zejména v klavíru. Je to trochu škoda i proto, že minuciézní technika vynikající Japonky Rumi Itoh se tak nemůže zaskvět ve své čiré kráse. Konečně i František Novotný vládne neobyčejně kultivovaným tónem, schopným jemných výrazových proměn. Aniž bych chtěl toto pojetí kritizovat – zvukový obraz nahrávky a míra dozvuku je věcí vysloveně subjektivní – přesto se domnívám, že kvality obou interpretů bylo možno prodat lépe. Na některých místech nahrávky dochází dokonce k podezřelým technickým chybám, nejrušivěji ve 3. větě, Allegro animato, Griegovy Sonáty, kde bych z prudké změny v dozvuku, který náhle silně nabyde až katedrálové charakteristiky (mezi 30. a 40. vteřinou), usuzoval buď na střih do jinak upraveného sálu nebo dokonce na postprodukční manipulaci se zvukem.

Dramaturgie tohoto sonátového disku je nesena zajímavým mollovým tonálním plánem: sestupnou linií e moll, d moll, c moll. Ve všech třech případech se podařilo vybrat „the best of“. Mozartova pařížská Sonáta z roku 1778 nese tklivé ozvuky celkem velmi nešťastného pařížského pobytu, jenž nepřinesl žádné zakázky, naopak smrt maminky, pohybujíc se stále na půdě raného, nerozvinutého klasicismu. Saint-Saënsova Sonáta je považována za jedno z vůbec nejzdařilejších děl svého tvůrce, přes vděčnou nástrojově efektní stylizaci však nezapře značnou rétoričnost allegrové, i vykalkulovaný lyrismus volné věty. Možná nejumělečtější hudbu přináší závěrečná Griegova seversky potemnělá Sonáta, jejíž ušlechtilý patos stále může zaujmout, snad i uchvátit dnešního posluchače.

RADIOSERVIS CR0403-2
Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta č. 21 e moll pro klavír a housle, KV 304; Camille Saint-Saëns: Sonáta č. 1 d moll pro housle a klavír, op. 75; Edvard Grieg: Sonáta č. 3 c moll pro housle a klavír, op. 45
František Novotný – housle, Rumi Itoh – klavír.
Nahráno ve studiu č. 1 Českého rozhlasu v Praze 25.–28. 9. 2006, hudební režie Jiří Gemrot, zvuková režie Pavel Petřík, vydáno 2008. Celkový čas 61:55 DDD
Zdroj Hudební rozhledy 03/ 2009 - Ivan Žáček.